Prodloužený víkend v Budapešti: Hrad, guláš, památníky a nekonečné procházky
Poslední víkend před koncem prázdnin jsme se s dospívajícími dětmi vydali na 48 hodin do maďarské metropole. Cesta autem proběhla hladce a jako obrovský bonus vnímáme to, že o víkendech je v Budapešti parkování zdarma.
První kroky našeho výletu vedly rovnou na velkolepý Budínský hrad. Místo je to naprosto úžasné, i když je nutné počítat s tím, že tu aktuálně probíhá rozsáhlá a postupná rekonstrukce. Odtud jsme pokračovali k ikonické Rybářské baště, odkud jsou nejkrásnější výhledy na celé město. Mezitím nám pořádně vyhládlo, a tak jsme si dali k obědu klasiku – poctivou maďarskou gulášovou polévku s pořádnou porcí pálivé papriky. Atmosféru navíc dokreslily trhy s místními výrobky přímo v ulicích.
Po vydatné procházce už na nás padla únava, a tak jsme zamířili do Rooftop City Residence. Pokoje byly moc hezké, moderní a čisté, jen panoramatickou vyhlídku jsme si představovali velkolepější – klidně by hotel mohl být o dvě až tři patra výš! Po krátkém odpočinku jsme vyrazili objevovat město po svých. První zastávkou byla Velká synagoga v Dohány utca. Přímo naproti ní sídlí útulná kavárnička, kde jsme si dali dobrou kávu a přitom obdivovali monumentální architekturu.
Procházkou skrze parky jsme došli až k maďarskému Parlamentu, jehož silueta bere dech. Hned kousek od něj nás ale mrazivě zasáhl památník Boty na nábřeží Dunaje (Cipők a Duna-parton). Šedesát párů železných bot u vody připomíná tragédii z let 1944–1945, kdy zde příslušníci šípových křížů stříleli nevinné lidi (především židovské oběti) přímo do ledové řady. Úzkost z tohoto místa na člověka dýchne okamžitě. Večer jsme přešli slavný řetězový most na druhou stranu, abychom počkali na okamžik, kdy se Parlament rozsvítí v celé své kráse. Zpět na hotel jsme se pak pohodlně svezli Uberem, protože nohy boleli nás všechny čtyři.
Druhý den patřil opačné straně města. Nejprve jsme zamířili k moderní budově Etnografického muzea (Néprajzi Múzeum), které se nachází na okraji Městského sálu a pyšní se nádhernou zelenou střechou přístupnou veřejnosti. Hned za ním se rozprostírá velkolepé Náměstí hrdinů (Hősök tere).
Zbytek dne jsme strávili na Markétině ostrově (Margitsziget), což je oáza klidu uprostřed řeky. Děti i nás nadchla Zpívající fontána, japonské zahrady s malými jezírky, historická vodárenská věž a pozůstatky středověkých klášterů. Úplně uchození, ale plní dojmů, jsme v podvečer nasedli do auta a vyrazili směr domov.