Odchod z práce očima odcházejícího. Malé zamyšlení pro lídry

Za svůj profesní život jsem byla skutečně zaměstnaná třikrát. A pokaždé jsem po letech odešla sama.

Poprvé mi bylo 24 let. Po čtyřech letech jsem odcházela vyčerpaná. Dlouhodobě 12 a více hodin práce denně. Přetížení jsem opakovaně komunikovala, ale bez odezvy. Když jsem šla podat výpověď, plakala jsem, protože jsem tu práci opravdu milovala. Na moje místo byli během tří měsíců přijati tři lidé.

Později jsem podnikala. A když přišlo složitější období, vrátila jsem se do zaměstnání. Začínala jsem na administrativní pozici, po roce přijala manažerskou roli. Vydržela jsem pět let. Odchod přišel v době stěhování, zdravotních potíží a covidu – a díky tehdejšímu šéfovi proběhl lidsky a s respektem. Moje agenda ale už nebyla převzata ve stejné podobě. Restrukturalizace změnila roli, ale částečně i význam pozice.

A pak moje poslední zaměstnání. Téměř šest let. Odchod s díky. S pocitem, že za sebou nechávám funkční systém, výsledky a kus sebe. S vírou, že někdo zkušený naváže a posune věci dál.

A pak zjistíte, že na vašem místě stojí někdo, kdo nemá oborové znalosti ani zkušenosti, je zcela z jiného ranku.

V tu chvíli vám dojde jedna věc: už to není o vás.

Pro odcházejícího zaměstnance je to často nejtěžší moment. Ne proto, že by nechtěl přát nástupci úspěch. Ale proto, že vidí, kolik energie, know-how a odpovědnosti se z organizace může vytratit - tiše, bez povšimnutí.

Pro lídry je tohle důležité místo k zamyšlení. Odchod zaměstnance není jen HR proces.

Je to moment, který hodně vypovídá o:

• tom, jak organizace pracuje s přetížením,

• jak naslouchá varovným signálům,

• jak chrání know-how,

• a jaký skutečný význam přikládá kontinuitě a odpovědnosti.

Otázka na závěr pro lídry a manažery:  Když vám odchází klíčový člověk – řešíte jen kdo ho nahradí, nebo i co všechno s ním odchází?