Od Madagaskaru po Františkovy Lázně: Proč mě diverzita v cestování pořád baví
- Mar 2
- 2 min read
Víte, co je na cestování to úplně nejzábavnější? Ta neuvěřitelná různorodost.
Kdybych měl popsat svůj týden skrze mapu světa, vypadalo by to jako pořádně divoká jízda.
Před pár dny jsem seděl s klientkou, která má jasno: chce čtyři velké cesty za rok. V kalendáři nám svítí Madagaskar, Vietnam, Kenya a Ekvádor. Adrenalin, dálky, úplně jiný svět.
Včera večer jsme u vína se známými řešili květnovou Itálii. Rozhodovali jsme se, jestli vyhraje dramatické pobřeží Amalfi, nebo tyrkysové zátoky Sardinie. Pohoda, gastronomie, „dolce vita“.
A dnes? Dnes jsem měl schůzku, kde jsme řešili Františkovy Lázně. Žádné pasy, žádná letadla, jen klid, architektura a české lázeňství.
Cestovatelský chameleon
Někdy se mě lidé ptají, co mám radši. Jestli tu divočinu, nebo tu evropskou klasiku. Moje odpověď? Všechno.
Cestování pro mě totiž není jen o odškrtávání položek na seznamu „Must See“. Je to o přepínání mezi různými verzemi nás samotných.
Režim Průzkumník (Madagaskar/Vietnam): Tady hledáme úžas nad tím, jak je svět obrovský a odlišný. Chceme vystoupit z komfortní zóny, jíst věci, které neumíme pojmenovat, a vrátit se s pocitem, že jsme o kousek vyrostli.
Režim Požitkář (Amalfi/Sardinie): Tady se učíme zpomalit. Vychutnat si ranní kávu na náměstí, sledovat moře a neřešit nic víc než to, co bude k večeři. Je to oslava života tady a teď.
Režim Klid (Františkovy Lázně/Česko): Návrat ke kořenům. Zjištění, že za hlubokým odpočinkem a krásou nemusíme letět deset hodin. Je to o pokoře k vlastní krajině a o tom, že luxus může být i ticho a kolonáda.
Proč se neomezovat?
Často máme tendenci se škatulkovat. „Já jsem baťůžkář,“ nebo „Já jezdím jen do resortů.“ Ale proč se ochuzovat?
Kouzlo cestování je v tom, že si můžeme namíchat koktejl přesně podle toho, co naše tělo a hlava zrovna potřebují. Jeden měsíc se můžete prodírat džunglí a ten další usrkávat minerální pramen v západních Čechách. Obojí má stejnou hodnotu, pokud vás to obohacuje.
Moje rada zní: Nehledejte „nejlepší“ destinaci světa. Hledejte tu, která odpovídá vaší aktuální náladě a energii.
A jak to máte vy? Tíhnete spíš k jedné „jistotě“, nebo se v rámci jednoho roku taky pohybujete mezi pralesem a českými lázněmi? Napište mi do komentářů, jaká je vaše nejbizarnější kombinace cest, které jste kdy absolvovali!